Potíže s poštou | Travel Blog

Advertisement

Published: January 25th 2024

Edit Blog Post


2024-01-20-10 Pošta Roseau 012024-01-20-10 Pošta Roseau 012024-01-20-10 Pošta Roseau 01

Noc byla horká, doslova. Jonášek zase topil na vysoký stupeň, ani jsem ho neměřil a rovnou zavedl čípek. Ráno byl bez teploty, ale jak jsme poučeni od naší skvělé dětské doktorky, není to dobře. Teplota má klesat postupně, a jak se později ukáže, je to tak. Ráno tedy je veselejší, přesto se domlouváme na poklidný režim. Jedeme autem do hlavního města Roseau. Přiznávám se, že řízení vlevo není zas takový problém, jak se může zdát. Jedu pomalu, mimo obec to stěží vytáhnu na 70 km/h a v obci pomalu 30 – 50 km/h. Zvláště v obcích jde o výzvu, protože ulice jsou úzké. Místní zastaví, kde potřebují, a je jedno, zda si chtějí jen popovídat, nebo potřebují si nakoupit.

V Roseau jsme poměrně dobře. Připlula velká výletní loď, tak v úzkých uličkách popojíždíme krokem a ještě si hlídám systém jednosměrek. Do toho se ulicemi potulují výletníci a samozřejmě není místo pro zaparkování. Po jednom projetí starou čtvrtí přístavního města nacházím místo a jeden postávající mi říká, že parkuji dobře.

První kroky vedou na poštu, mám velký štos již napsaných pohlednic, ale potřebuji na ně nalepit známku. Na poště nikdo není, tak přistupuji k přepážce a žádám šedesát známek. Pokud

2024-01-22-01 Pošta Roseau 022024-01-22-01 Pošta Roseau 022024-01-22-01 Pošta Roseau 02

se nic nezměnilo, měla by známka stát jeden východokaribský dolar. Jenže úředník mi sděluje něco, čemu nerozumím. Ptám se, zda má známky. Známky má. Tak v čem je problém?

Opět mi odpovídá něco ve smyslu nedoručitelnosti, ale evidentně si nerozumíme. Ptá se mě, zda hovořím francouzsky. Hodně Francouzů připlouvá na Dominiku z Guadeloupu nebo Martiniku. Ale francouzsky moc neumím. Tak to vzdá a ptá se, jaký je můj jazyk. Odpovídám popravdě, vytahuje telefon a přes překladače v mobilu se dozvídám, že dominická pošta nemá uzavřenou žádnou platnou smlouvu s leteckými přepravci. Ale prý na tom pracují. Vzpomenu si, že něco obdobného mě potkalo před lety v Kolumbii. To je ten začátek roku. Ubezpečuji ho, že na době doručení mi až tolik nezáleží. A podle jeho odhadu by letos nějakou smlouvu opět uzavřít mohli.

Tak si od něj koupím šedesát známek a snažím se je nalepit na již napsané pohlednice. Některá lepí, a některá známka ne a ne na pohlednici držet. Všimnu si, že tu jsou na přepážkách lepidla. Zřejmě však dlouhou dobu, neboť jsou zatvrdlá. Využívám toho, že kluci lížou lízátka a podlepuji známky pomocí lepivých lízátek. Tak pokud vám dorazí pohlednice, budu neskutečně rád. A pokud bude

2024-01-22-02 Pošta Roseau 032024-01-22-02 Pošta Roseau 032024-01-22-02 Pošta Roseau 03

cítit po lízátkách a v okolí známky trochu ulepená, tak mi to odpusťte.

Vyrážíme do přilehlého nákupního střediska pořídit si nákup. Další hodina pryč, rád bych dostal Jonáška už zpátky do apartmánu. Ještě se zastavujeme v KFC, které tu je významným sponzorem, ale nabídka je ubohá. Janíčkovi jsem slíbil zmrzlinu, ale tady ji nevedou. K pití mají je kolovou limonádu černé barvy a ani jinou mutaci. Tak to k nelibosti Janíčka vzdávám a odcházíme. Na přilehlém tržišti kupujeme vodní meloun, okurky a rajčata.

Vracíme se k autu. Průjezd kolem našeho auta právě zablokoval pekařský vůz a ve stísněném Roseau je ihned dopravní kalamita. Rychle upevňujeme kluky do autosedaček a odjíždíme. Nikdo za tu chvíli nebyl nervózní a neznervózňoval troubením. A tady se troubí hodně, hlavně proto, abych na sebe upozornil, že budu předjíždět, nebo že jedu do nepřehledné zatáčky, anebo se jen troubením zdraví.

Vyjíždíme z hlavního města a Jonášek usíná, za což jsem rád. Za městem se z vedlejší ulice připojuje nějaký nedočkavec a málem mi tam vlítnul. Zařadil se za mne, ale kolona aut se náhle zastaví. Dupnu na brzdu též a už očekávám, že se mi pospíchálek podívá do kufru. Naštěstí to strhne k

2024-01-22-03 Roseau 012024-01-22-03 Roseau 012024-01-22-03 Roseau 01

benzinové pumpě a tam vychládá. Už v klidu si to uháníme do Mera. Jelikož Jonášek spí, sjíždím ještě na pláž, kde prodávají zmrzlinu. Kupuji mix jahody a kokosu a ještě vanilkovou. Janíčkovi chutná mixovaná. Tak já s malým přispěním Zuzy spořádám vanilkovou.

Při návratu do apartmánu měříme Jonáška a teplota vyskočila na třicet sedm a půl stupně Celsia. Je rozhodnuto, zůstáváme na terase apartmánu.

V noci se Jonáškovi vyšplhala teplota zase nad 38 °C, ještě že Zuza s sebou nabalila čípky. Celé úterý se snažíme dostat horečku pod kontrolu, ale pořád se motáme kolem 38 °C. Začínám být zoufalý a Zuze to taky nepřipadá, alespoň se Jonáškovi po čípku vždy uleví. Odpoledne sjedu do vesnice, abych ve stejném obchodě, kde prodávají zmrzlinu, sháněl další čípky, které nám docházejí. Jenže čípky ve vesnickém obchodě paní nevede. Má jen sirup. Kupuji ho, protože Jonáška léčivé sirupy nikdy nedráždily. Jelikož je pro děti, tak je určitě i s nějakou dobrou příchutí. Sirup sice má pomalý nástup, není tak rychlý jako čípek, ale zabírá.

Ve středu je Jonášek s teplotou kolem 37,5 °C a já se vydávám do města, kde je lékárna snad lépe zásobená. Jelikož dnes v Roseau nekotví žádná

2024-01-22-08 Poštovní známky2024-01-22-08 Poštovní známky2024-01-22-08 Poštovní známky

výletní loď, je tu o poznání nižší shon, ale ve stísněných jednosměrkách se to stejně nepozná. Dokonce můžu zaparkovat na nábřeží před lékárnou. Tady se dozvídám, že čípky opravdu nevedou, zřejmě je tu na ně celoroční teplo. Ale kupuji sirup na vlhký kašel, neboť za ty dva dny začal Jonášek vykašlávat. Z nosu má vodovodní kohoutek, že nestíháme občas ani vodový hlen utírat.

Když už jsem ve městě, nakoupím. Můj plán, že si někam zajedeme a najíme se cestou, bere tímto za své. Jak už jsem psal, nemá cenu si dělat plány. Cesta do města a z města je klidná a já jsem rád, neboť tentokrát jedu úplně sám.

Když přijedu, zjišťuji, že Jonášek má pořád přes 37,5 °C, což mě netěší. Ale chlácholíme se se Zuzou, že i doma má vysoké horečky 2-3 dny. Užíváme si terasu a příjemný mořský vzduch. Janíček se drží a má 37 °C, což je normální teplota, aspoň že tak. Dokonce v pozdním odpoledni projeví zájem vykoupat se v moři. Tak necháváme Zuzu s Jonáškem v apartmánu a sjíždíme na pláž. Párkrát se vykoupeme, proběhneme se po pláži, stavíme z písku hrad, pozorujeme kraby a dopřejeme si i zmrzlinu, opět jahodovo-kokosovou.

2024-01-24-07 Duha na Mero Beach 012024-01-24-07 Duha na Mero Beach 012024-01-24-07 Duha na Mero Beach 01

Po návratu z pláže vidíme, že Zuzanka zprovoznila chytrou televizi a Jonášek se může dívat na své oblíbené pohádky a písničky, které zná z domova. Podle Zuzy nelibě nesl náš odjezd. Večer po večeři a sprše má zase horečku, začínáme být opravdu zoufalí a nešťastní. Jdu si s Jonáškem lehnout a Zuza čeká do půlnoci, abychom mu mohli dát čípek. V noci toho moc nenaspíme, ale teplota klesá. Snad se to už zlomí.

A trable s poštou? To vůbec nejsou žádné potíže! Na prvním místě je vždy zdraví, zvláště zdraví dětí.



Advertisement

Tot: 0.034s; Tpl: 0.012s; cc: 8; qc: 23; dbt: 0.0137s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1mb

https://www.travelblog.org/Central-America-Caribbean/Dominica/Roseau/blog-1082847.html

#Potíže #poštou #Travel #Blog

Add a Comment